Neplacení výživného, čili alimentů, je u nás rozšířeným jevem. Někteří rozvedení rodiče, zvláště muži, se snaží spekulovat tím, že zatajují své příjmy v domnění, že jim soud stanoví nižší povinnou částku. Zákonodárce však na tento nešvar reagoval příslušným ustanovením v novém občanském zákoníku.
V případech, kdy povinná osoba neprokáže své příjmy a neumožní přístup k informacím o stavu svého majetku, nastává domněnka příjmu povinného ve výši pětadvacetinásobku částky životního minima. Při současné výši 3 410 korun měsíčně by pak průměrný měsíční výdělek při uplastnění této domněnky činil částku 85 250 Kč. Nehrazení výživného postihuje zejména matky s dětmi. Vymáhat výživné mohou soudní cestou. Pokud povinný neplatí ani po vydání rozsudku, může oprávněná osoba podat návrh na výkon rozhodnutí, čili exekuční návrh k vymožení dlužné částky.
Volba exekutora
Oprávněná musí zvážit, zda je schopna vypracovat exekuční návrh sama, nebo vyhledá právní pomoc. Také se může rozhodnout, ke kterému exekutorovi exekuční návrh podá. Před volbou je dobré si zjistit reference, nebo dát na vlastní zkušenost s konkrétním exekutorem. Rozhodně je lepší exekutor, který provádí veškeré způsoby exekuce včetně mobiliární. Tou se rozumí terénní vymáhání pohledávky soupisem movitého majetku dlužníka. V exekučním návrhu může opravněná požadovat nejen dlužné výživné, ale též další běžné výživné, jehož splatnost nastane v budoucnu.
Možnost zabavení řidičského průkazu
Jedná se o zákonný institut pozastavení řidičského oprávnění, který může exekutor vydat jen tehdy, pokud je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě. To může zejména pro profesionálního řidiče znamenat fatální následky, kterým se každý snaží vyhnout a raději zaplatí. Exekutor zruší exekuční příkaz, prokáže-li dlužník, že alimenty uhradil.
Zanedbání povinné výživy je trestným činem
Pokud někdo neplní svou povinnost vyživovat po dobu delší než čtyři měsíce, může být potrestán podle trestního zákoníku trestem odnětí svobody až na jeden rok.
Doporučení závěrem
Oprávněná osoba by ve vlastním zájmu měla být v případě soudního sporu aktivní, zejména při aplikaci domněnky příjmu povinného a měla by mít alespoň rámcový přehled o majetku a příjmech povinného. Pro soud je zjišťování těchto skutečností mnohem obtížnější.
